Můžete si do mě klidně kopnout

Z nenávisti k minulého režimu jsme zničili vše co bylo dobré. Za to zmetkům z té doby jsme předali majetky a moc.

Za minulého režimu bylo běžnou praxí, že každý vedoucí pracovník, nebo funkcionář si musel vyzkoušet práci svých budoucích podřízených. Většinou se tato praxe prosazovala a málo který čerstvý absolovent ihned nastoupil do vedoucí pozice. Dotyčný tak získal informace nejen z nějakých výkazů, ale osobní zkušenností a především se pak dokázal vcítit do pozice svých podřízených. Dnes je praxe taková, že o každém z nás může rozhodovat člověk, který v životě nejen že neokusil, co je to práce, ale ani nepoznal, co je to každodenní běžná starost o živobytí. Rozhoduje tak na základě analýz a doporučení našeptávačů. Typickým úkazem je socialista Sobotka, který se po škole rozhodl, že se bude živit politikou a tak se stal premiérem.

Všechno to vzniklo již v převrácené sametové revoluci, která sice vznikala od spoda, ale nakonec ji organizovaně převzala do rukou hrstka řízených lidí. James Krapfl to zdokumentoval a popsal z jiného pohledu. Revolučního program, který byl prosazován obyčejnými lidmi zdola, je v dnešní době už zcela zapomenut. Převálcovaly ho totiž a zlikvidovaly pražské a bratislavské elity. Ten romantický, revoluční program, byl od počátku v rozporu s tím, co chtěly disidentské elity. Prvním a typickým úkazem mělo být podle Krafta, zfalšování voleb Marianem Čalfou do Federálního shromáždění, kam byl ,,uklizen" Dubček, který podle průzkumů ohrožoval zvolení Havla prezidentem.

Nejzajímavější ovšem na Kraftově sdělení je to, co prý opravdu lidé chtěli. Nepřekvapivě nechtěli návrat ke kapitalismu a ani na prvním místě jejich požadavků nebyly požadavky hospodářské. Jejich prvotním požadavkem bylo, aby se Československo navrátilo k slušným mezilidským vztahům. Občané požadovali, aby je politikové u moci skutečně zastupovali. Politikové měli být pravidelně a často kontrolováni referendy. Pokud politik zradil či zklamal své voliče, měl být odvolatelný. Kdyby tehdy neznásilnili revoluci mocenské špičky a byl v politice Tomio Okamura, tak by jeho preference byli zřejmě hodně vysoké. I dnes se tak začíná projevovat tehdejší hlas lidu, když T. Okamura získává další voliče.

Zásadami revoluce byly férovost, socialismus (socialismus měl být zachován a oživen, nikoliv odstraněn; 45 procent občanů v průzkumu veřejného mínění požadovala socialismus, 47 procent občanů chtělo něco mezi socialismem a kapitalismem a jen 3 procenta občanů chtěla kapitalismus) a revoluční idealismus.

Moc si tak rozdělily skupinky mocenských elit a tak to bylo se vším. Klaus a Mečiar proti vůli národa rozdělili republiku, proti vůli občanů zavedli volební systém, s nímž většina národa nesouhlasila, a z České republiky a Slovenska si udělali vlastní pašalíky s omezenou mírou demokracie, kdy se volby konají pouze jednou za čtyři roky.

Národ se v eufórii lepších časů se vším víceméně smířil a za každým debaklem se uspokojil výmluvou, že je to následek komunismu.